Nové zbraně proti zboží, které porušuje práva duševního vlastnictví

03.07.2012

Novela zákona o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví nově posiluje pozici osob, jejichž práva jsou porušována dovozem či vývozem padělků a napodobenin. Konkrétní obsahové změny přiblíží tento článek.

Bez jakéhokoli většího mediálního zájmu byla schválena novela, kterou se mění zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví („Zákon“) a která byla dne 4.7.2011 podepsána prezidentem republiky. Jedná se o dlouho očekávanou novelu, jejímž cílem má být zejména odstranění takových nejasností a výkladových problémů, které komplikovaly každodenní praxi celních orgánů a dalších osob dotčených tímto Zákonem. Kromě toho se Zákon dočkal dalších drobných legislativně-technických úprav, mezi které patří zejména nové definice „dovozce“ a „vývozce“, zavedení nového pojmu „držitel práva“ namísto „majitel práva“ apod.

K těm nejpodstatnějším změnám, které ve stručnosti v tomto příspěvku zmíníme, patří především institut jistoty a zničení zboží tzv. zjednodušeným postupem.

Jistota, tedy prakticky jediná možnost, jak může deklarant, vlastník, dovozce, držitel nebo příjemce zboží podezřelého z porušení duševních práv docílit propuštění zboží nebo ukončení jeho zadržení, je institutem, který v současném znění Zákona byl upraven velmi povrchně a při jeho využití vyvstávala celá řada otázek, na které nedávalo odpověď ani Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003, o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo („Nařízení“). Novelizované znění Zákona tak bude ve svém § 13 nově upravovat jak povinnost držitele práva předložit na výzvu celního úřadu vyjádření o výši jistoty, kterou považuje za dostatečnou k ochraně svých zájmů, tak poměrně detailní postup při vracení jistoty, resp. mechanismus jejího zaúčtování ve prospěch držitele práva. Je-li pravomocně rozhodnuto, že zadržené zboží neporušuje práva k duševnímu vlastnictví, je jistota vrácena osobě, která ji složila. Nedojde-li k vrácení jistoty, zúčtuje se jistota ve prospěch držitele práva, a to ve výši odpovídající částce stanovené rozhodnutím soudu o náhradě vzniklé škody. V plné výši se zúčtuje tehdy, je-li složená jistota nižší nebo rovna přiznané náhradě škody. Je-li složená jistota vyšší než přiznaná náhrada škody, vrátí se její část zbývající po zúčtování jistoty na zaplacení náhrady vzniklé škody, popřípadě po jejím započtení na úhradu pokuty uložené v řízení o správním deliktu a na úhradu nákladů za zničení zboží. Navzdory tomu, že soud o náhradě škody rozhodovat nebude, jistota se započte na úhradu pokuty uložené v řízení o správním deliktu a na úhradu nákladů za zničení zboží.

Zcela nového znění se, v souladu s článkem 11 Nařízení, dočkal § 14 Zákona, nově označený jako „Zničení zboží zjednodušeným postupem“. Úprava tohoto ustanovení je logickým důsledkem praktických problémů a kritiky, které toto ustanovení v původním znění čelilo zejména ze strany držitelů práv. Nová úprava by měla fungovat tím způsobem, že celní orgán spolu s oznámením o zadržení zboží vyzve osobu podezřelou z porušení práv duševního vlastnictví k tomu, aby se ve stanovené lhůtě (10 pracovních dnů nebo v případě zboží podléhajícího zkáze do 3 pracovních dnů) písemně vyjádřila, zda souhlasí se zničením zadrženého zboží zjednodušeným postupem, pokud o to držitel práva požádá. Zcela klíčovou změnou je, že pokud dotčená osoba neuplatní ve lhůtě námitky, považuje se souhlas se zničením zboží za udělený. Souhlas, ať už udělený výslovně či formou fikce, nelze vzít zpět a po vyjádření takového souhlasu nelze proti zničení zboží uplatnit dokonce ani námitky. Novela § 14 bude vítána především v častých situacích, kdy osoba podezřelá z porušení práv duševního vlastnictví souhlas neudělí včas anebo vůbec, ačkoli jí byla žádost prokazatelně doručena, či je zcela nekontaktní; v těchto případech nebylo, dle současného znění Zákona, možné zjednodušený postup aplikovat. Majitelé práv ocení také to, že souhlas se zničením zboží nelze vzít zpět a ani nelze uplatnit námitky proti zničení zboží – nebude tak třeba z preventivních důvodů po udělení souhlasu se zničením podávat k soudu určovací žaloby či podnikat další právní kroky plynoucí z toho, že dle aktuálního znění neměl držitel práva po udělení souhlasu jistotu, že tento souhlas nebude následně dotčenou osobou odvolán a zboží porušující práva duševního vlastnictví nebude v důsledku toho po uplynutí lhůty propuštěno.

Nedojde-li ke zničení zboží zjednodušeným postupem, rozhoduje Celní ředitelství Hradec Králové o zničení padělků nebo nedovolených napodobenin tak, že upravené padělky (s odstraněnými ochrannými známkami) jsou použity se souhlasem držitele práva k humanitárním účelům či zcela zničeny.

Jsme přesvědčeni, že tolik potřebná novela poměrně důsledně a hlavně přehledněji upravuje právě ty situace, které byly v praxi předmětem častých dohadů a kdy nejednoznačný text Zákona byl celními orgány vykládán různými způsoby. Možné nedostatky této úpravy budou případně odstraněny metodickými pokyny Celního ředitelství a praxí, které se mezi dotčenými osobami ustálí, jak tomu bylo ostatně i doposud.

JUDr. Hana Rámešová, advokátka

advokátní kancelář Brno, Skácelova 34